Autor: Štěpán Korčiš, Jiří Pernes, Zdeněk Munzar
Fízl vždycky zvoní jednou. Podle zvonění jsem je vždycky poznal. Nikdo, na koho už zvonili, nezvoní jako oni. A na většinu lidí, co k nám v té době chodili, už zvonili. Ale stejně by tak nikdo jinej nezvonil.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Dokud neotevřeš. Nebo než je bolí prst asi. Chvilička ticho a pak zas.
Dva StBáci. Vždy dva. Musej se asi hlídat. A mít převahu. V civilu. Duchač – mrňavej hnusnej skřet. A Šimák – větší hnusnej skřet.
V dětských očích opravdový ztělesnění zla a strachu. U nich bych se nekasal, že jsem nebrečel. Vždycky tihle dva. Měli to nějak rozdělený celoživotně a na nás vyšel tenhle hnus. Jinde to nepochybně nebylo lepší.
„Zavolej mámu! Zavolej tátu!“
S pozdravem se nikdy neobtěžovali. Ani žádný filmový ukazování odznaků. Jen hnusná arogance. Beztrestnost.
Buď jsem je zavolal, nebo řekl, že nejsou doma. Buď je odvedli, nebo čekali.
Někdy jen hlídali za dveřma, aby nikdo nešel podvracet republiku. Ven ani dovnitř. Třeba pár dní. U Uhlů byli za dveřma několik let v kuse. Měli tam i židle. Ani mě tenkrát nenapadlo, že tam nepatřej. To jsem měl zažitý, stejně jako to, že Petr neni doma, ale ve vězení. Někdy i kontrolovali tašku, jestli nebudu podvracet učebnicema. To ale jen párkrát. Vlastně i ty dveře jsem otvíral jen párkrát. Ale to nechcete ani jednou.
Hnusnější už si pamatuju jen domovní prohlídky. Probudit se v rozhrabaným bytě v šest ráno. Se spoustou cizích lidí. V uniformách i bez. „Vemte si věci a jděte do školy!“ A z nějaké místnosti vás utěšují rodiče, že se nic neděje. K vám nesměj. Tak šup vesele do školy.
A po škole si zase uklidit rozhrabaný věci. Krom těch, co asi zaváněly protistátností. Ty už jsme nikdy neviděli. Psací stroje, papíry, kopíráky, knížky psané na stroji, kazety. No a co, že byly dětské.
Takže to jsou ti skuteční StBáci, když už se to tak často skloňuje. A těm dvěma jsem neodpustil. Duchačovi už ani nemusím. Šimák se ale ještě furt vysmívá soudům.
To je jen jeden z mnoha příběhů v zadní části knihy/leporela, jež dokreslují velmi originálně zpracované dějiny naší země ve Století ČSR v datech souvislostech a příbězích. Příběhy se čtou jedním dechem a jsou vlastně jen doplněním hodně graficky podané historie státu. Ta je znázorněná na třináctistránkovém velkoformátovém leporelu (každá strana je jedno desetiletí), které spojuje graf vývoje voleb od ČSR přes protektorát, ČSSR, ČSFR až po dnešek. Kromě výsledků voleb jsou znázorněné i složení všech vlád, včetně fotek premiérů i prezidentů. Samotná data by však něměla smysl. Zásadní dějinné události naší země, ale i okolního světa jsou přiblíženy texty historiků. Dozvíte se tak stručně, ale dostačujícně ke zorientování, například o první světové válce a vzniku republiky, revoluci v carském Rusku, Mnichovu 1938, druhé světové válce, únoru 48, pražském jaru či listopadové revoluci a dalších. Autoři se zaměřují nejen na události samotné, ale také na příčiny a následky. Kniha je koncipována tak, že historie nekončí a lze si současné události stáhnout na stránkách celého projektu stoleticsr.cz a doplnit.
Na projektu je znát, že hlavní autor Štěpán Korčiš je syn známé předrevoluční disidentky, mluvčí Charty 77 Petrušky Šustrové, ale kromě jeho příběhů jsou však v knize například i příběhy autorova dědečka Korčiše, který prožil druhou světovou válku jako partizán a později se také dočkal komunistické perzekuce, nebo pradědečka Františka Bodláka, který za svůj protinacistický odboj zaplatil životem.
O autorech:
Štěpán Korčiš (nar. 1974, v Praze). Syn Petrušky Šustrové a Vavřince Korčiše prožíval dobu normalizace v epicentru disentu a revoluce jej zastihla ve druhém ročníku střední školy. Po maturitě studoval historii na VOŠ a později informační studia a knihovnictví na FFUK. Ani jedno však nedokončil. V té době již pracoval v Lidových novinách, kde vystřídal řadu profesí od grafika po redaktora. Nyní je v LN vedoucí grafiků a občasný autor. Své grafické schopnosti uplatňuje i jinde, například je autorem designu zpravodajského webu iRozhlas.cz.
Na větších historických textech z doby poválečné spolupracoval historici Jiří Pernes a Zdeněk Munzar. Působivé a zasvěcené Ilustrace doplnil Richard Cortés.
