Přejít na produktové menu

Těšíme se na vás v sobotu 25. května na pražské náplavce na Výtoni a 30. a 31. května v pražských Letňanech na Veletrhu vědy.

Všivá doba

Skladem 3 ks

Zkontrolovat dostupnost

120 Kč

Autor: František Vaněček

Nakladatelství: Zdeněk Susa

Za hranicemi nám říkají disidenti. Některým z našinců se takové označení nezamlouvá; mají právo určovat, co se jim líbí a co ne. Mne to nechává celkem klidným.
Nejsem si jistý, ale jestli má to slovo příbuznost se starým hnutím dissentů v Anglii, pak se k němu hlásím. Ti totiž už před více než třemi sty lety založili své hnutí na tom, že vypověděli oficielní vládě poslušnost. Začali říkat NE. Vybojovali si dokonce na deset let i vládu, ale pak byli poraženi. Nikoli zlikvidováni. A od té doby žije v Anglii menšina, která říká NE. (Musím se někde pozeptat nebo se snažit informovat, do jaké míry spolupracovali s proslavenými Chartisty. Měli přece mnoho společného.)
Angličtí dissenti jsou „rušitelé zákonů z důvodů svědomí“. To není špatný program. Říkali a říkají NE: ke státnímu náboženství, ke královským privilegiím a k aristokracii, k vykořisťování, k válce proti Burům, k utlačování Indů, k atomové bombě atd. A k tomu ještě dodávají: Žádný Napoleon, žádný Hitler, žádný Stalin.
Je jich ve společnosti menšina. Jsou to tedy outsideři? Jsou. Ale jsou nepříjemní mocenským politikům. A to je dobré. Snaží se při každé příležitosti připomínat národu, že mohou být vyšší a ušlechtilejší věci než politické zájmy. A tak nutí anglickou vládu, aby byla morální. A tam, kde je vláda morální, může mít i národ pocit dobrého svědomí.
Já vím, někdo může namítnout: „To je snadné mít svědomí, když nemáte politickou odpovědnost. Je to snadné mít čisté ruce, když je nikam nestrkáte. To je pak snadné říkat NE.“
Ale ona tak otázka vůbec nestojí. Každému takovému, kdo by podobně argumentoval, se dá říci: „Vážený, nemylte se. Není to tak snadné. Není to ani moc těžké. Ale nejpodstatnější na věci je, že je to nezbytné. Proto této naší vládě říkám NE. Proto jsem podepsal Chartu.“
A proto mi nevadí označení disident — pokud ovšem má co dělat s oním anglickým „dissent“.
Konečně, ono na firmě ani tak nezáleží. Setkávám se denně s honosnými označeními a ve skutečnosti jde o šejdířské hokynářství. Záleží na vedoucích, na personálu a na zboží, které je k mání.


Více
Téma charta 77, emigrace, historie, komunismus, komunizmus, lidská práva



Newsletter