Autor: Viktor Karlík
Nakladatelství: Revolver Revue
Viktor Karlík je považován za nejvýraznějšího výtvarníka tzv. druhé generace českého undergroundu, obsáhlá kniha Podzemní práce / Underground Work však přesahuje formát obvyklé výtvarné monografie. Ukazuje nejen Karlíkovy obrazy, plastiky, grafiky a jiné artefakty převážně z osmdesátých let, ale podstatným způsobem poukazuje i k širšímu kontextu undergroundového života a kultury v poslední dekádě před pádem komunismu v Čechách. Kromě textů I. M. Jirouse, E. Bondyho, P. Pečinkové, M. Machovce a rozhovoru Adama Drdy, věnovaných Karlíkově dílu i jeho dobovým souvislostem, obsahuje množství fotografií a dalších dokumentů, evokujících především život pražského undergroundu, a přináší také autorův „zpětný deník“, připomínající nejen řadu jeho aktivit, prolínajících se s volnou tvorbou (Revolver Revue a další samizdaty, skupina Národní třída), ale i přátele, souputníky a inspirátory z řad podstatných osobností českého umění a kultury (J. a F. Topolovi, V. Kremlička J. H. Krchovský, P. Placák, Psí vojáci, I. M. Jirous, E. Bondy, rodina Němcových, M. Hlavsa, PPU, A. Stankovič ad.). Monografie tak přibližuje jednu tvůrčí etapu výrazné osobnosti českého nezávislého života a zároveň je příspěvkem k plastičtějšímu obrazu umění a kultury českých osmdesátých let.
„Při práci na této knize jsem si připomněl, že jsme se ve světě, o němž je zde řeč, snažili chovat a dělat věci svobodně. Takový koníček. Podzemní práce.“ (Viktor Karlík)
„Expresivita v Karlíkových obrazech sice postihovala dobu, kterou jsme žili, ale nemělo to nic společného s nějakým politickým protestem a nebyla to žádná ,sociologická sonda‘. (...) Myslím si, že jeho prvotní období se do historie české malby zapsalo naprosto nezaměnitelným způsobem, že v té době tu snad nikdo nemaloval tak tvrdě a tak ostře.“ (Ivan M. Jirous)
„Na navenek beznadějné životní perspektivy, dané undergroundovým postavením ,mimo‘, reaguje Karlík zběsilým životním tempem: účastní se nevázaných bohémských večírků a destruktivních happeningů a jeho malby a plastiky z té doby charakterizuje přetlak emocí, posedlost tvorbou a nevyčerpatelný potenciál energie a imaginace. (…) Od příslušníků své výtvarné generace se ale výrazně liší: jeho vyhraněné postoje se v oficiálním prostoru uplatnit nemohou a ani jeho ,divoká malba’ v podstatě neodpovídá tehdejším postmoderním tezím.” (Pavla Pečinková)
