Autor: Richard Erml
Nakladatelství: Druhé město
Richard Erml dal Libeňskému románu podtitul Žalozpěv o lásce a psech a jako čas děje určil dohlednou budoucnost. Její zárodky nepotřebují proroka, protože jsou očividné.
Lásky je málo, a ještě jí ubývá, ale tím víc stojí za to o ní vyprávět. Chodívá ruku v ruce se smrtí, není to však romantická volba, ale buď neštěstí, nebo útěk před nesnesitelnou nemocí. Slábnou rodinné vztahy, jenže zbyla aspoň touha zpětně se v nich vyznat. Končí literatura, jak jí rozuměli čtenáři. Její místo zaujaly paměti, které hrdina spisuje podle „zpovědi“ objednavatelky odhalující svá temná zákoutí. Stát přestává pečovat o bezpečí občanů. Náhražkou je živelné seskupení proti tlupám agresivních bezdomovců nebo organizovaná bojůvka ve službách národnostní menšiny. Sílí anarchie a jedinec se o sebe musí postarat sám. Jedinými spolehlivými druhy se mu stali psi.
Zasvěcené záběry sepětí člověka se psy patří k nejvroucnějším stránkám Ermlova románu a tvoří silný akord s kapitolami věnovanými lásce. Stejně silná je vazba k místu, které je vypravěči domovem. Vyjádření násobí fotografie Karla Cudlína: zaznamenávají podobu mizející Libně a v bezděčné metafoře dotvářejí román jako vyznání obci. Je zalidněn postavami nazíranými nelítostně, ale vždy s laskavým pochopením. Strádají, cestou klopýtají a padají, prožívají napínavé, dramatické situace včetně násilných. Díky autorovi víme o jejich životě, smrti i potemnělé době něco důležitého.
Zázrak Ermlova Žalozpěvu spočívá v tom, že navzdory temnotám a zmaru vyznívá láskyplně.
Milan Uhde
