Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993. Znovu a znovu nás vtahují do hry, která není o nic méně podivná a podivuhodná než dřív, neboť význam se při ní rodí z diferencí, trhlin v prostoru i čase, které rozrušují zdánlivě pevnou a kompaktní tkáň našeho světa a jazyka. Dekonstrukce je nevyhnutelným krokem k tomu, abychom se dokázali znovu stvořit. Podobni plavcům ve studené vodě se noříme do živlu, jenž je nám cizí, abychom se stali jinými, aniž bychom se rozpadli nebo rozpustili.
